Jak jsem si v Holandsku hledala bydlení

Všechny začátky jsou krušné, zvlášť když se tak malá osoba jako já (pouze vzrůstem samozřejmě) ocitne ve velkém cizím městě. Jak to tedy všechno vlastně začalo?

Po příletu jsem dotáhla svůj kufr na nejlacinější hostel tady ve městě. Bydliště to bylo pouze dočasné, než najdu nějaké skutečné bydlení. Upřímně si myslím, že vězeňské interiéry jsou k jejich obyvatelům vstřícnější, než byla tato nízkonákladová noclehárna. Spala jsem v pokoji s dalšími devětadvaceti nocležníky (rozuměj převážně muži). Pokoj tedy se mnou sdílelo devětadvacet propocených, polonahých, chrápajících těl. V místnosti bylo otevřeno jen jedno malé okénko a bylo tam téměř nedýchatelno.

sms-20120715-269-a3

Při každém kroku pokojem jsem se lepila k lacinému linoleu a fénovat jsem se musela ve sdílené kuchyni, po vypojení varné konvice. Nezbývalo mi jen doufat, že budu mít vlasy suché dřív, než se ráno utvoří fronta nevrlých a rozespalých lidí s prázdnými hrnky na kávu v ruce čekajících na varnou konvici.

Jednu noc jsem ležela na posteli – tedy spíš na plastové podestýlce sloužící jako náhrada skutečné matrace–, poslouchala jsem skřípavé zvuky, které se ozvaly, při každém sebemenším pohybu nocležníka nad mojí hlavou na horním patře palandy. A mezi tím samým SKŘÍÍÍP a CHRRRÁP jsem uvažovala, jestli na daném místě ve své saténové noční košilce se psem Snoopym nepůsobím tak trochu nepatřičně. Asi jako králíček azurit ve výlevce.

Foto: ©Roel Dijkstra - Vlaardingen

Ráno když jsem se probudila, první co jsem viděla, byla dlouhá chlupatá černá noha visící z postele nade mnou pár centimetrů od mého obličeje. Po týdnu stráveném na této ubytovně jsem se poslední den sprchovala ve smíšené sprše, sledovala haldu chlupů a dalšího lidského porostu kroužícího nad odpadem, slyšela hlasité dávivé zvuky z vedlejší sprchy a říkala jsem si pro sebe směrem k dávícímu se neznámému: Úplně ti rozumím. 

ezgif-com-gif-maker

Nikdy jsem nebyla tak ráda za vlastní postel ve svém vlastním pokoji. Po zkušenosti s hostelem by se asi každé místo zdálo jako ráj na zemi, ale čtvrť, ve které teď bydlím, je skutečně sen. Bydlím na malém ostrůvku zvaném Noordereiland (Severní ostrov) na řece Máze. Ostrov ke zbytku města pojí dva mosty – Willemsbrug a Koningennbrug.

Noordereiland je něco jako malá vesnička uprostřed velkoměsta. Lidé se tu mezi sebou znají, děti pobíhají po prolézačkách a ostrov má i svou vlastní vlajku. Severní ostrov je domovem mnoha umělců a ze západního cípu nabízí pohled jak z kýčovité turistické pohlednice na most Erasmus, architektonickou dominantu města. A tohle místo se tedy stává na čas mým novým domovem. Vždycky je prostě fajn mít alespoň kousek prostoru sám pro sebe a nyní si toho vážím o to víc.

DCIM100GOPROG0062472.

Reklamy

13 thoughts on “Jak jsem si v Holandsku hledala bydlení

  1. Docela mazec ta noclehárna. To bych asi radši spala někde v nonstopu. 😀 Fotka z pokoje už vypadá dobře a je vidět, že jsi spokojená. Přeji hodně štěstí v dalších dnech. 🙂

  2. Díky za napínavé povídání a působivé fotky. Akorát jsem zatím nečetla dřívější články, tedy proč a jak jsi se vlastně dostala do Holandska.

  3. Tak to je opravdu zážitek k nezaplacení, takový hostel! 🙂 V Holandsku jsem byl jen jednou na pět dní při příležitosti maratónu v Amsterodamu. Ale to jsem měl – v tomto srovnání skutečně mastňácký – samostatný pokoj v hotelu.

  4. Trochu dost mě zklamalo, žes tam nenapsala, jal sis to bydleni hledala a našla. Vlastně jsi nesplnila název :D. Jsi v ubytovně a najednou skok a máš postel.

    • Pravda, Figurko. Ten titulek je zavádějící. Nakonec ale na tom, jak jsem to ubytování skutečně našla není nic moc zajímavého. Našla jsem ho přes inzerát. Možná je jen zvláštní to, že můj domácí, u kterého bydlím, neumí vůbec anglicky (a já si v holandštině umím maximálně tak nakoupit a to teprve teď, když už tu jsem přes dva měsíce), tak někdy je opravdu sranda se domlouvat. Ale to podstatné kolem bydlení se nám nějak vysvětlit podařilo. 🙂

      • Omlouvám se, jestli působím jako hnidopich. 🙂 Ale mám ráda věcné info, může se to někdy hodit pro mě i pro jiné. 🙂
        No ale fakt, to se mi asi hodit nebude 😀 Holandsky neumím nic a tohle musí být fakt funny 😀

        • V pořádku, jsem ráda za každý názor. 🙂 Možná ještě dám dohromady nějaký více informační článek, měla jsem to v plánu – nějaké rady, co je třeba udělat, když se člověk stěhuje do Holandska. Tenhle článek měl být spíš něco ve stylu fejetonu. Šlo spíš o atmosféru, než o konkrétní informace. 🙂

          Holandsky umím zatím jen úplné základy a popravdě není to zrovna jednoduchý jazyk na učení.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s