Rekviem za uplynulý rok

polaroidNa konci vždycky rekapitulujeme. A jelikož starý rok 2014 už se odbelhal pryč a nový svěží letošek hbitě naskočil na jeho místo, honí se mi hlavou další rekapitulace. Přesto nedokážu potlačit pocit, že ani já sama nemám právo zanášet svůj uplynulý rok – svou vlastí minulost – ať už pozitivním nebo negativním akcentem. Nemůžu říkat, tohle bylo dobré a tohle špatné. Tak jednoduché to nikdy nebylo, a ani být nemůže. Jelikož čas se nepohybuje v rovné linii, úsečce, z bodu N (narození) do bodu S (smrt). Ale naopak čas víří, cirkuluje, proplétá se, kličkuje a bloudí. Jak jinak bychom vysvětlili, že situace, ve kterých jsme zklamali sami před sebou, musíme opakovat znovu a znovu? Kulisy a herci se mění, ale scénář často zůstává stejný.

Nemůžu na své vlastní vzpomínky lepit nálepky s plus nebo mínus. Je to možná tím, že jsem se nikdy nenaučila litovat minulosti. Všechno, co jsem zažila, beru jako svou vlastní součást, tudíž s tím nemohu být v rozporu, není tu žádné místo pro nesouhlas. Co se nejprve může zdát jako špatný zážitek, může třeba být tím hořkým zasazeným semínkem, ze kterého naopak vyklíčí něco dokonale čistého, křehkého a zářícího. Nový začátek nese vždycky to kouzlo příslibu, zvonivým hlasem, čistým jak křišťál, nám slibuje – tentokrát to všechno půjde líp.

Jelikož jsem se tedy dobrovolně zřekla možnosti cokoliv pozitivně či negativně hodnotit, zbývá mi jediné – říct, co mě ten poslední rok vlastně naučil. Protože každá nová vráska, každá jizva, každá modřina, každý úsměv a každý dotek, to vše na nás i v nás nechává nesmazatelné stopy. Zkušenosti jsou to jediné, v co skutečně věřím.

DSC_0525

Loňský rok mě naučil, že hnát se za přeludy nemá význam, protože když je chytíte – jednoduše se rozpustí nebo hůř – začnou tlít a zahnívat ve vašich vlastních rukách (a ten pach už z nich nedostane).

Naučila jsem se, že ať jsou myšlenky sebečernější, vždy je tu někdo, kdo je dokáže očistit. A taky vždy je tu někdo, kdo je na tom ještě hůř než vy sami. A možná právě tehdy, když si nejvíc uvědomujete, že to jednou opravdu skončí, teprve v ten moment začínáte opravdu žít. A život nelze žít po troškách, s pauzami, potichu a pomalu. Askeze nemá budoucnost. Vždy lze ochutnávat jen plnými doušky a nikdy jen po kapkách.

A poslední a nejdůležitější věc a zároveň to největší klišé – naučila jsem se, že lásku můžete potkat úplně kdekoliv. I když si jdete do kuchyně pro rohlík a tam zrovna stojí cizí kluk s rozčepýřenými vlasy a u pusy má klarinet. A on tam skutečně stál a až mnohem mnohem později jsem zjistila, že to byl On. A přitom si tam tehdy klidně stojím s rozdrbanými vlasy, ve vytahaném tričku s názvem již dávno zpopelněné i hromadně zapomenuté kapely a říkám mu, že asi zrovna není můj den, protože mám celé tělo od medu. A med hrozně lepí.

DSC_0550

Možná někdy tyhle na první pohled banální a hloupé momenty nesou ten největší význam. A možná právě proto nemůžeme nikdy naši minulost vidět černobíle. Protože ho přeci můžu potkat znova a taky že jo, a tentokrát už od medu nejsem a dokonce mám i svůj šťastný den. Tentokrát mi také řekne, že se mu líbí moje oči a já ho vezmu za ruku, táhnu stranou a nemíním pustit. A najednou ta běžná, všední, šedivá scéna tenkrát o rok dřív, ale v té samé kuchyni, ta scéna v tričku a od medu, najednou nabyde na barvě i významu. Zázraky se dějí, pokud jim to dovolíme.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Záznamy se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 thoughts on “Rekviem za uplynulý rok

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s