Zuzana Drapalíková: „Každé nové představení je pro mě výzvou a baví mě se s ní poprat.“

V pořadí šestý rozhovor ze série České múzy.

Zuzana Drapalíková

Zuzana Drapalíková
baletka

Křehká, půvabná a hlavně velice talentovaná Zuzana Drapalíková sklidila za svou dosavadní taneční kariéru nemalé úspěchy.

V roce 2007 úspěšně absolvovala Taneční konzervatoř hl. m. Prahy. Během studií byla členkou Bohemia Baletu, s nímž vystupovala na mnoha českých i zahraničních scénách.

Sezonou 2007/2008 započala svou profesionální dráhu jako sólistka baletu Státní opery Praha, kde ji mohli diváci vídat například v titulní roli baletu Giselle, v Labutím jezeře, Popelce, Spící krasavice, Donu Quijotovi nebo ve Fantomovi Opery, za kterou byla nominovaná na Cenu Thálie 2011. Od sezony 2012/2013 je demisólistkou baletu Národního divadla.

V kolika letech jsi začala s baletem a co tě k tomu přimělo?

S baletem jako takovým jsem začala v sedmi letech, kdy jsem začala navštěvovat přípravku ND. Před tím jsem ale už od čtyř let chodila na moderní gymnastiku, kam mě rodiče přihlásili po tom, co jsem doma prý neustále otravovala s tím, kdy už konečně půjdu na to „baletění“.

Zuzana Drapalíková

Zuzana Drapalíková

Protančila jsi se až do Národního divadla, to musela být asi dlouhá a nelehká cesta, jak to probíhalo?

V jedenácti letech jsem udělala přijímací zkoušky na Taneční konzervatoř hl. m. Prahy, kde jsem prakticky strávila dalších osm let svého života. Jak mi mamka říkala vždycky, když jsem se úplně zničená vracela domů: „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti“. Těch osm let studia opravdu nebylo lehkých. Denně až deset hodin ve školní lavici nebo na baletním sále. Během dospívání prakticky žádný volný čas. Zní to sice drsně, ale když to děláte s chutí a láskou a narazíte na skvělou partu spolužáků, tak na konci studia stejně pláčete, že musíte odejít.

A pak přišlo rozhodování, do kterého divadla po prázdninách nastoupím. Konkurz jsem mimo jiné udělala do dvou největších pražských divadel: Státní opery a Národního divadla. Musím přiznat, že vzhledem k tomu, že ve Státní opeře byla v té době baletní mistryní paní Hana Vláčilová, u které jsem na škole absolvovala z klasického tance, nebylo pro mě rozhodování nijak těžké. A tak jsem svých prvních pět sezón strávila ve Státní opeře, kde jsem si za tu dobu zatančila spousty krásných rolí, jako např.: Christinu ve Fantomovi Opery, za kterou jsem byla dokonce loni nominovaná na cenu Thálii, Odettu/Odilii v Labutím jezeře, Giselle ve stejnojmenném baletu, Mercedes v Donu Quijotovi, Popelku a další.

Ale osud mě stejně důsledkem spojení obou předních velkých scén do Národního divadla zavál, a tak nyní tančím svou první sezónu pod zlatou stříškou Národního divadla.

Zuzana Drapalíková

Zuzana Drapalíková

Jaké bylo tvé první baletní vystoupení na veřejnosti?

Už odmala jsem si vymýšlela různé tanečky nebo jsme spolu s kamarády, bratranci a sestřenicemi inscenovali různá představeníčka, která jsme pak předváděli rodičům nebo hostům na chatě v hospodě, kde jsme si vždycky za odměnu vysloužili nanuk nebo něco sladkého. Ale moje první opravdové vystoupení na jevišti bylo v Karlínském divadle, kde jsme s přípravkou ND tančili menuet, který nám na živo hrál na housle pan Svěcený. Velmi dobře si pamatuji tu strašnou trému a drkotání zubů, než jsme začali tančit, ale také tu obrovskou radost a euforii, kterou jsem pak na jevišti zažila. Okamžitě jsem si jeviště zamilovala!

Kdy a kde se na tebe můžeme přijít podívat?

V současné době mě můžete nejvýrazněji vidět v Giselle a v roli Mercedes v Donu Quijotovi na jevišti Státní Opery, ale také v mnoha menších rolích v dalších baletech z repertoáru ND. V současné době se připravuje na konec února nová premiéra Čarodějův učeň, kde mě snad také uvidíte. Bude to moderní balet v choreografii Jana Kodeta a vzhledem k převážně klasickému repertoáru, který byl ve Státní opeře, je to pro mě vítaná změna a na premiéru se velmi těším.

Zuzana Drapalíková

Zuzana Drapalíková

Často se o baletkách prohlašuje, že jejich strach o štíhlou linii často vyústí až v anorexii nebo bulimii. Jak to tedy vlastně je a jak ty sama udržuješ své tělo v dobré kondici?

Bohužel musím přiznat, že je to pravda. Už na škole jsem se u několika spolužaček s těmito nemocemi setkala a i v divadle se najde pár kolegyní, které mají takové problémy. S čistým svědomím mohu ale říct, že se mě tahle nemilá věc vyhnula. Štíhlá jsem naštěstí přirozeně a díky výchově mých rodičů i prarodičů a také právě ze zkušeností ze školy a divadla vím dobře, že není radno takhle zbytečně hazardovat se zdravím. Já jím všechno, co mám ráda, ale samozřejmě v rozumném množství. I když vzhledem k obrovskému výdeji energie a mému vrozenému rychlejšímu metabolismu patřím k těm šťastnějším baletkám, které se v podstatě nijak omezovat nemusí.

Přibližně v kolika letech musí baletky ukončit svou kariéru?

To je velmi individuální. V současné době se ta hranice myslím pohybuje kolem 35 let. Ale záleží hlavně na zdraví. Do důchodu, ale rozhodně pak neodcházíme. Na ten si musíme počkat až na stáří, tak jako každý. Po taneční kariéře se tak věnujeme pedagogické nebo choreografické činnosti v oboru nebo se můžeme začít věnovat úplně něčemu jinému, což bude myslím můj případ. Ale doufám, že konec mojí kariéry je ještě daleko.

Máš nějaký svůj baletní vzor, kterému by ses chtěla přiblížit?

Je více tanečnic v cizině i tady v Čechách, jejichž práci obdivuji, ale jeden jediný vzor nemám. I u nás v souboru je spousta nadaných výborných tanečnic, od kterých se mohu učit. Na každé z nich se mi líbí něco jiného. Ať je to tanečnost, přístup k práci a způsob jakým pracují, jsou pro mě velkou inspirací, což mi dává neustále novou chuť k práci na sobě samotné.

Zuzana Drapalíková

Zuzana Drapalíková

Za svou dosavadní kariéru jsi ztvárnila již hodně baletních rolí, která z nich ti nejvíce přirostla k srdci? Existuje i nějaká, po které toužíš a která ti zatím stále uniká?

Jednoznačně je to role Giselle ve stejnojmenném baletu. Byla to už od školy má vysněná role, ale díky tomu, že jsem na baletku relativně vysoká, nevěřila jsem, že si tuto roli někdy zatančím. V tomto baletu je totiž také role víly Myrthy, kterou tančí většinou právě vyšší tanečnice. Proto jsem velmi vděčná paní Vláčilové, že mi dala tu možnost si svůj sen splnit. Roli Giselle miluji pro její dvě výrazově a emočně odlišné polohy. Mám ráda, když balet není pouze o technice, ale zůstává také hlavně divadlem. A proto mě role Giselle naplňuje ve všech směrech. Další vysněnou roli nemám. Každé nové představení je pro mě výzvou a ať už je má role hlavní nebo úplně malinká, baví mě se s touhle výzvou poprat. S prací na každé další roli vlastně zase trošku více poznám i sama sebe.

A závěrečná otázka: kde vidíš sama sebe za takových deset let?

To naštěstí vůbec netuším. A ani o tom nechci a nebudu přemýšlet. Co bude, to bude… Žijeme přece tady a teď.  A v tom je život krásný!

Zuzana Drapalíková

Zuzana Drapalíková

Advertisements

7 thoughts on “Zuzana Drapalíková: „Každé nové představení je pro mě výzvou a baví mě se s ní poprat.“

  1. Opět velmi obohacující 🙂 Mám pro tebe taky pár otázek: Dělá ti problém tvořit rozhovory s těmito mladými umělci, popřípadě jakým způsobem si vytváříš otázky, na které se zeptáš? Komunikuješ s nimi osobně, nebo přes internet? Jak je objevuješ, zde asi ne na Fleru :). Publikuješ ty rozhovory někde mimo blog? Jsou zajímavé 🙂

    • Předně děkuji za komentář a jsem ráda, že rozhovor zaujal. Celou sérii rozhovorů „České múzy“ jsem chystala už někdy v létě (a bohužel stále ještě nedokončila), je to už nějaká doba, tak ti přesně neřeknu, kde jsem jednotlivé umělkyně přesně objevila. Každopádně v dnešní době internetu a hlavně sociálních sítí seženeš kontakt skoro na každého, pak už je stačí jen oslovit s prosbou o poskytnutí rozhovoru. Vzhledem k tomu, že většina dotazovaných je z Prahy, nebyla tady možnost osobního setkání, takže se rozhovory většinou řešili přes mailovou korespondenci, s výjimkou nepříklad spisovatelky Terky Matouškové, která je Brňačka a se kterou jsme se domluvily zaroveň i na focení. S vymýšlením otázek je to někdy těžké, ale většinou prostě sepíšu, co mě samotnou o dané osobě a jejím uměleckém odvětví zajímá nejvíce.
      Rozhovory jsem zatím publikovala jen tady na blogu. Momentálně mám domluvenou spolupráci s magazínem TOPZINE, kde budu přispívat do rubriky o literatuře, takže si užiji i nějaké to mimo-blogové publikování. Je tu ale menší problém v tom, že kvůli licenční smlouvě nemůžu články publikovat nikde jinde, takže sem následně nejspíš pro představu budu házet jen úryvky s odkazem na celé články na TOPZINE.
      Ohledně toho zálohování blogu, myslím, že by to nějak mělo jít, ale sama jsem po tom vůbec nepátrala…i když možná by to bylo třeba. 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s