Skrz mříže

Daleko od svobody, s ocelovou koulí na noze a v pruhatém pyžamu – i tak může vypadat nepřízeň osudu v podobě vězeňského pobytu. Dočtení impozantního Londonova Tuláka po hvězdách mě přivedlo k nápadu na článek zabývající se literaturou s vězeňskou tematikou.

Věznice nebo také – z části podle typu – vězení, káznice, šatlava, arest, žalář či nápravně výchovné zařízení (slangově také lapák, chládek, díra, loch, za mřížemi či basa) je zařízení, ve kterém se vykonává trest odnětí svobody.

(To vše bychom nevěděli bez) Wikipedie

Čím jiným začít než klasikou a nejlépe ruskou – Dostojevského Zločin a trest poprvé spatřil světlo literárního světa roku 1866 a je dodnes považován za stěžejní dílo ruského kritického realismu 19. století, stejně tak položil základy psychologickému románu. Dostojevskij celý svůj život trpěl epilepsií a nakonec své chorobě i podlehl, paradoxem je, že jeho vlastní národ uznal jeho velký spisovatelský um až těsně před jeho smrtí, jak to už u velkých umělců bývá.

Hlavní těžiště románu tkví v obrazu vnitřního duševního souboje dobra a zla, idejí a lidskosti, morálky a zvrácenosti. Smysl díla v sobě zachycují nejlépe slova hlavního hrdiny: „Já člověka nezabil, já princip ubil.“ Těmito slovy vyjadřuje svůj postoj ke spáchané vraždě. Vyjadřuje, že se zprostil všeobecně uznávaných zásad a rozdělil společnost na ty, co jsou pouze ovečkami ve stádu (teorie o silných a slabých jedincích má kořeny v německé filozofii) a na jejich pastýře. Hlavní hrdina prožívá trýznivé stavy mezi krutou realitou skutečnosti a hrůznou realitou svého snu. Dostojevského román není pouhou kriminalistickou zápletkou, nýbrž komplikovanou sondou do hloubky lidské duše se vším, co k ní patří.

Za další literární skvost z vězeňského prostředí lze jistě považovat Motýlka, autobiografické dílo francouzského spisovatele Henriho Charrière, které vyšlo v roce 1969. Charrière, přezdívaný v pařížském podsvětí Motýlek, strávil dvanáct let v trestanecké kolonii na Ďábelských ostrovech ve Francouzské Guayaně. Dvacet let po svém úspěšném útěku sedl a napsal o svém životě knihu. O obvinění z vraždy, kterou nespáchal, o odsouzení k doživotí, o deportaci do tropického pekla, kde se ocitl roku 1931, o dvou letech strávených na samotce, o příteli roztrhaném žraloky při pokusu o útěk, o sedmi dalších nezdařených pokusech i o tom posledním, úspěšném, kterým se ve 40. letech dopravil do úkrytu ve Venezuele.

Nespravedlivé odsouzení čekalo i Hrabě Monte Christa. Román Alexandra Dumase st. vyšel roku 1845 a odehrává se na pozadí společenských poměrů ve Francii v období od pádu Napoleona v roce 1815 až do červencové revoluce v roce 1830. Vypráví příběh Edmonda Dantèse, lodního důstojníka odsouzeného ze spiknutí, zatčeného a následně uvězněného do pevnosti If na více jak deset let.

Ódou na svobodu lidské duše a zároveň sondou do nitra bezmocného jedince se stal Londonův Tulák po hvězdách z roku 1915.

Za dlouhých, únavně bolestných hodin bdění jsem poznal jednu cennou věc, totiž ovládání těla duchem: Naučil jsem se trpět pasivně, jako se tomu bez pochyby naučili všichni, kdo prošli vyšší školou muk ve svěrací kazajce. Ach ne, není to nic snadného udržet si mysl v takovém nezkaleném klidu, aby dokázala zapomenout na škubavou, nejstrašnější bolest některého týraného nervu.

A právě ovládání těla duchem, které jsem poznal, mi umožnilo používat tajemství, o kterém mi pověděl Ed Morrell.

„Myslíš, že to bude funus?“ vyťukával mi Ed Morrell jedné noci.

Právě mě po sto hodinách osvobodili od svěrací kazajky a byl jsem zesláblejší než kdykoli předtím. Byl jsem tak slab, že jsem myslel, že celé mé tělo je jediná hmota samých podlitin a ran, i když jsem si sotva uvědomoval, že vůbec nějaké tělo mám.

„Vypadá to na funus,“ odpověděl jsem. „Budou-li tak pokračovat, dostanou mě.“

Tulák po hvězdách – Jack London

Jeden z nejsympatičtějších literárních hromotluků John Coffey je společně se svou zázračnou mocí odsouzen na smrt v Zelné míly (1996) od Stephena Kinga. Známá je také Kingova povídka Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank (stejně jaké Míle také úspěšně zfilmována), které vyšla ve sbírce Čtyři roční doby (1982).

O vězeňských zkušenostech vypráví i ženy. Beátrice Saubin uveřejnila svou autentickou výpověď z malajského vězení v knize Dívka pod šibenicí. Béatrice se zamiluje do mladého Číňana a mají se v Paříži brát, v den odjezdu jí snoubenec daruje kufr, v němž je při celní kontrole na letišti objeveno pět kilo heroinu. Béatrice je zatčena a odvezena do věznice v Penangu, po dvou letech strávených v předběžném zadržení je vynesen rozsudek – smrt oběšením.

Ne příliš osudem svým, ale hlavně osudy svých spoluvězeňkyň se zabývá Eva Kantůrková v Přítelkyních z domu smutku (vyšlo poprvé v exilu 1984), s psychologickou šíří rozebírá krok po kroku každý jejich čin, který je přivedl do nevlídného prostředí ruzyňské věznice. Zachycením jejich povahových a charakterových rysů dosahuje hlubokých portrétů lidí stojících na okraji společnosti a stejně tak vytváří autentický obraz tehdejších vězeňských podmínek.

S jistou nadsázkou a humorem uchopil vězeňské téma Američan Donald E. Westlake ve své humoristické próze Jak nevyloupit banku o recesistovy Albertu Chesteru Kündeovi.

Za zmínku také jistě stojí i Král Krysa, román Jamese Clavella z roku 1962. Děj se odehrává během druhé světové války a popisuje boj o přežití britských a amerických válečných zajatců v japonském zajateckém táboře v Singapuru. Do příběhu se promítly Clavellovy vlastní zážitky z tříletého pobytu v nechvalně proslulém zajateckém táboře Čangi. Clavell byl jedním z 10 000 přeživších z původně 150 000 vězňů. Jedna z hlavních postav, Peter Marlowe, je autorovým alter egem.

A že i na svobodě to není lehké dokazuje klasik Vonnegut ve svém Kriminálníkovi, jedná se o příběh Waltera Starbucka, který byl po letech propuštěn z vězení a hodlá radikálně změnit svůj život. Jeho vyprávění se zároveň stává originální, vtipnou a satirickou kritikou amerického kapitalismu.

„Vy blbečku, vy harvardskej potrate, vy nekonečnej šmejde,“ řekl a vstal ze židle. „Vy a Clewes jste zničili dobrou pověst té nejobětavější a nejinteligentnější generace státních úředníků, které tato země kdy poznala! Bože můj – co je teď komu po vás nebo Clewesovi? Děsná smůla, že je ve vězení! Děsná smůla, že pro vás nemůžeme najít práci!“

I já jsem vstal. „Pane,“ řekl jsem, „neporušil jsem žádný zákon.“

„To nejdůležitější, co na Harvardu učí,“ řekl on, „je, že člověk může dodržovat všechny zákony, a přesto být nejhorším zločincem své doby.“

Kriminálník – Kurt Vonnegut Jr.

A co vy? Četli jste některou z uvedených knih? Nebo vás napadá jiná? A která je vaše oblíbená? Jste pro trest smrti? Jste zrovna na útěku? Sháníte pilník? Máte problém s močením na veřejnosti? A co na to všechno Kajínek?

Advertisements

4 thoughts on “Skrz mříže

  1. Nechápu, jak jsem ještě od Kinga ještě nemohla přečíst ani jednu knihu – přitom i doma jich pár mám. Teď mě šokovalo, že napsal i tohle, co znám jako film… Vykoupení z věznice Shawshank – film miluju, knížku si přečíst MUSÍM.

    • Přiznám se, že v tomto případě znám také jen filmovou verzi (i když Kinga jsem načetla už nespočet), ale souhlasím, film rozhodně stojí za to!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s