Je libo popcorn s příchutí čiré deprese?

Všichni se u filmů rádi dobře pobavíme, často se však také s radostí podíváme na snímek, o kterém už předem víme, že nás akorát okoupe v těžké melancholii, navodí truchlivé myšlenky, možná ukápne i nějaká ta slzička a na konci nás nečeká žádný pohádkový happy end. Někteří po jejich shlédnutí zůstanou koukat jak opaření, dokud neskončí i závěrečné titulky a ze samé melancholie se nemohou ani vyhrabat ze záhybů obývákového gauče, jiní si už rovnou chystají smyčku na sušáku v koupelně a nakonec je tu ta skupina, která se naopak raduje, že jejich život není tak trudomyslný jako na plátně. Hlavně nás však nutí se zamyslet, uhnízdí se v naší paměti a jen tak na ně nezapomeneme (což však tedy můžu tvrdit například i o Kameňáku Zdeňka Trošky, protože větší hovadinu jsem snad ještě neviděla, jedině snad jeho pokračování, ale na to už si netroufám).

Dala jsem tedy dohromady seznam deseti podle mě nejlepších pochmurných filmů. (Jsou řazeny chronologicky, ne podle sympatií.)

  • Melancholia (2011)

Ta nejsmutnější událost v dějinách lidstva – katastrofický konec světa, vykreslena tím nejkrásnějším způsobem za pomocí strhujících obrazů a v tom správném melancholickém tónu.

Film se odehrává na starobylém venkovském sídle, kde sváteční svatební náladu překazí náhlá hrozba v podobě rudé planety, která vystoupila zpoza slunce a s níž hrozí Zemi bezprostřední srážka.

V tomto žebříčku také nelze opomenout Trierovy další filmy jako Dogville či Antikrist – kdo jste viděli, jistě netřeba připomínat scénu s rezavými nůžkami. Zvláštní, že s kýmkoli se o tomto filmu bavím, každý si hned vybaví právě tohle.

  • Neopouštěj mě (2010)

Kathy, Tommy a Ruth vyrůstají ve zdánlivě idylické anglické internátní škole. Už od začátku je však něco trochu jinak, něco posunuto. Nejsou obyčejnými dětmi, nemají právo na svůj život ani svobodu. Film se opírá o základní otázku Co dělá člověka člověkem? Myslím, že právě u tohoto snímku netřeba prozrazovat cokoli víc.

  • Gran Torino (2008)

Příběh neústupného válečného veterána, který si s přibývajícím věkem uvědomuje, že na nový svět už nestačí. Musí se konfrontovat jak se sousedy rozličného etnického původu, tak se svými hluboce zakořeněnými předsudky.

Sešlý, nevrlý a hlavně hodně naštvaný Clint Eastwood, sarkastický humor, zbraně, gangy, rasismus a hlavně také jedno parádní Gran Torino z roku 1972.

  • Hodiny (2002)

Moje srdeční záležitost. Jeden jediný den – tři různá místa, tři různá data a hlavně tři různé a jedinečné ženy. V anglickém Richmondu roku 1923 pracuje spisovatelka Virginia Woolfová na svém vrcholném a neintimnějším díle Paní Dallowayová. V Los Angeles roku 1951 si touto knihou prosvětluje depresi všedního stereotypu těhotná žena v domácnosti Laura Brownová. Naopak v New Yorku roku 2001 se objevuje postava moderní paní Dallowayové – Clarissy Vaughnové, emancipovaná nakladatelky, který chystá oslavu pro muže, kterého miluje – pro básníka Richarda umírajícího na AIDS.

  • Requiem za sen (2000)

Asi netřeba představovat. Requiem za sen aneb návod jak si snadno a rychle zku*vit život pomocí drog. Osudy lidí, jejichž život se točí v bludném kruhu závislosti, bezmoci a beznaděje. Mimo jiné úvodní píseň k filmu zná už snad každý.

Když jsme u té drogové tematiky, ještě nelze opomenout Trainspotting od Dannyho Boyla (zde zase legendární scéna s tabletkou v záchodě, známe?).

  • Kluci nepláčou (1999)

Životopisný snímek o dívce, která má pocit, že se narodila ve špatném těle. Z Teeny Brandonové se stane Brandon Teen, kompletně změní svou osobnost a dokonce se zamiluje do dívky. Její minulost a skutečná totožnost ji však brzy doženou.

Hilary Swank si za naturalistické ztvárnění hlavní postavy vysloužila Oscara.

  • Sloní muž (1980)

Znetvořený John Merrick plahočící se svým politováníhodným životem a vykřikující: „I’m not an animal!“ vzal za srdce určitě nejednoho z diváků.

Příběh zohaveného „sloního muže“ je natočen podle skutečných událostí.

Většina z projektů Davida Lynche je nasáklých žalostnou a pochmurnou atmosférou (viz Mazací hlava, Mulholland Drive, Lost Highway atd.), tenhle člověk to snad ani jinak neumí.

  • Přelet nad kukaččím hnízdem (1975)

Jeden z nejlepších filmů Miloše Formana s Johnem Nicholsonem v hlavní roli. Rozpor v psychiatrické léčebně, na jehož jedné straně stojí volnomyšlenkář a malý podvodníček Randle s jeho lehkovážností a nakažlivým odporem k disciplíně. Na straně druhé uhlazená, chladně monstrózní sestra Ratchedová, která se snaží udržet rutinu celého zařízení.

Prostředí psychiatrické léčebny, Nicholsonův skvělý výkon a mrazivý závěr činí ze snímku nezapomenutelnou podívanou.

  • Spalovač mrtvol (1968)

Dnes už legendární filmové zpracování knižní předlohy od Ladislava Fukse Spalovač mrtvol s Rudolfem Hrušinkým jako nadmíru zajímavým zaměstnancem pražského krematoria, který si občas vezme svou práci i domů.

Je libo věneček nebo rakvičku?

  • Vyšší princip (1960)

Úspěšné převedení povídky Jana Drdy na filmové plátno nám ukazuje brutální důsledky heydrichiády. Největší roli zde hraje strach obyčejných lidí vypustit z úst byť jen jediné špatné slovo.

V nejtěžších chvílích někteří ohýbají hřbet, ale jiní nechávají hlavu zdviženou a stejně tak si uchovávají rovnost vůči ostatním.

Dále mě napadají ještě filmy jako Temný obraz, Zelená míle, Perfect Sense, Vévodkyně, Hořký měsíc, Sedm, Mechanický pomeranč, Kladivo na čarodějnice, Americká krása, Černá labuť, Ledge, Volání o pomoc, Pianista, Prokletý ostrov, Amores Peros, Million Dollar Baby, Zrůda…

A který film zaručeně uvede do pustin depresivních nálad právě vás?

Advertisements

11 thoughts on “Je libo popcorn s příchutí čiré deprese?

  1. Pár z nich jsem buď viděla, nebo se na ně chystám (mimochodem, s Kameňákem souhlasím! ^^ ).
    A děkuju moc za komentáře i reakce na moje práce, moc mě to potěšilo :-).

    • Válečná tematika je určitě jedna z nejsmutnějších, já se přiznám, že se jí spíše vyhýbám, protože někdy je to pro mě až moc těžký kalibr. No, naposledy jsem byla v kině na Lidicích a tam jsem snad poprvé zařila, že po skončení filmu nastalo hrobové ticho a nikdo neodcházel, dokud nedojely poslední titulky. Jinak Černá labuť je opravdu vydařený film, ta u mě také měla úspěch.

  2. Z toho, co zmiňuješ, mě snad nejvíc chytlo za srdce (nebo jak to lépe pojmenovat) Requiem a Vyšší princip. To jsou filmy, po jejichž shlédnutí jsem měla takový divný pocit.
    Kromě toho mě v tomto ohledu asi nejvíc dostal dánsko – švédskej film Daisy Diamond. To jsme pak vyloženě seděla a koukala do zdi, protože jsem si to všechno teprve sumírovala dohronmady. Jde o příběh mladé holky, která chce být herečkou, jenomže má malý dítě, který nemá kam dát, což je důvod, proč nemůže sehnat žádnou práci a proč svoje dítě nenávidí. Nakonec se dostane se do porno průmyslu a ke dnu klesá rychleji a rychleji. Nebudu ti prozrazovat všechno, aby případně nespoilerovala, ale fakt to je silnej film. Byť na csfd.cz nemá až tak vysoký hodnocení.

  3. Videla som všetky filmy, ale páčil sa mi len Vyšší princíp . Všetko ostatné sa ma pokúsilo unudiť . A… blbosť, Sloní muž bol celkom v pohode . Spalovač mŕtvom ako film ma teda nebavil vôbec . Melancholia . Vážne ? Antikrist som si skoro celý hovorila „toto je čo za pičovinu, to ešte nekončí ?“, ale po videní Melancholie som ho vysunula na piedestál . Prvých desať minút len titulky . Akože fakt ? Čakala som, že sa to potom rozbehne, ale nerozbehlo . Niektorí režisére si proste dokonale dokážu hrať na niečo, čím vôbec nie sú a ľudia im to ešte žerú . Ten chlap je proste idiot . Z porfesionálnej strány . Točí samé blbosti .

    • Co člověk, to názor…samozřejmě, to beru. Jen by mě zajímalo, které film tedy podle tebe není „pičovina“? Já osobně mám Trierovu filmovou tvorbu v oblibě, ale chápu, že každému asi nesedne (ano, jsem ta, která mu to všechno žere)…ale Spalovač mrtvol? To je klasika. Navíc je to podle mě jeden z mála filmů, který se dá postavit na úroveň knižní předlohy.

  4. Som rada, že medzi spomenutými filmami sú aj Hodiny. Milujem ten film, zvlášť sa mi páči Nicole Kidman. Ale asi pred rokom som zhliadla jeden zaujímavý japonský film režiséra Yojiro Takita Sprievodca: http://www.csfd.cz/film/253109-pruvodce/. Síce som čítala pár kritík, že gýč, ale na mňa zapôsobil, oplatí sa vidieť.
    Vojnové filmy teda nemôžem pozerať vôbec, hoci videla som pár, napríklad Život je krásny je nádherný film.

    • Hodiny také zbožňuji! Pořídila jsem si i knihu, ale ještě jsem se k ní bohužel nedostala. S válečnými filmy jsem na tom podobně, také je moc nevyhledávám, ale například takový Pianista je hodně silný zážitek, ještě určitě stojí za to české Musíme si pomáhat nebo mě napadá ještě Předčítač, což je tedy poválečné. Každopádně jsem ráda za tipy a na Průvodce i Život je krásný kouknu.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s