Pindakaas – bylo první holandské slovo, které jsem si zapamatovala. Není to sprostá nadávka, ale obyčejné burákové máslo, doslova arašídový sýr. Burákové máslo jí Holanďané po kilech. Na holandskou snídani je radost pohledět, protože Holanďané často snídají toustový chleba s máslem ale posypaný nejrůznějším čokoládovým zdobením (tzv. hagelslag). Holandské fashion blogerky si hagelslag patlají i na obličej, to už taková radost pohledět není (ale nikdo asi nemá rozumné vysvětlení, proč to dělají).
Když se v Holandsku narodí miminko, na oslavu se napečou oplatky a zdobí se buď růžovým nebo modrým hagelslag. Asi uhodnete, podle čeho se vybírá barva. Ze sladkostí je rozhodně třeba vyzkoušet také výtečné stroopwafels, ty patří k mým nejoblíbenějším pochoutkám. Jsou to kulaté vafle spojené vrstvou karamelu. Nejlepší způsob, jak si je vychutnat, je s hrnkem horkého čaje nebo kávy. Vafli položíte na hrnek, nahřejete ji a karamel se tak rozpustí a má tu správnou konzistenci. Holanďané snídají také vla, což je mléčný výrobek připomínající tekutější pudink. Vyrábí se v mnoha příchutích, já mám nejraději takzvané dubbelvla, které je vanilkové a čokoládové.
Holandský styl vaření je mi blízký, jelikož tak trochu připomíná moje vaření. Některé recepty vznikly tak, že se Holanďané prostě jen chtěli zbavit toho, co měli doma.
Aby těch sladkostí nebylo málo, máme tu ještě roze koek, roztomilý dortík se sladkou růžovou polevou, jenž je typickým holandským dezertem. V přípravě sladkostí Holanďané možná vynikají, ale jejich kuchyně jinak nenabízí žádná ohromující jídla. Holandský styl vaření je mi přesto blízký, jelikož tak trochu připomíná moje vaření. Za vše mluví národní pokrm stamppot. Při jeho přípravě Holanďané naházejí do jednoho hrnce brambory a další zeleninu, vše povaří a rozmačkají napadrť. Při podávání přihodí ještě buřta (tzv. rookworst) a je hotovo.
Holandské vaření připomíná moje kulinářské pokusy i v mnoha jiných ohledech. Některé recepty vznikly tak, že se Holanďané prostě jen chtěli zbavit toho, co měli doma. Vaření stylem „co dům dal“ mi také není vůbec cizí. Pokud Holanďané jídlo nemačkají, tak ho alespoň smaží. Důkazem toho jsou kroketten, oválné kroketky plněné vším možným – sýrem, masem ale i rybou nebo krevetami/garnáty (těm se říká garnaalkroketten a mám je nejraději).
Holaňďané si celkově dost potrpí na fastfood. Smažené speciality se většinou prodávají ve speciálních automatech, za kterými se nachází celá kuchyně a kuchaři neustále doplňují prázdné přihrádky automatu. Pokud zrovna v nabídce chybí vaše oblíbená pochoutka, můžete otevřít okénko automatu a zavolat do kuchyně, ať vám ji přidělají.
Ze smažených jídel je typický kibbeling – smažené kousky ryby podávané s česnekovou majonézou. Další chuťovkou jsou bitterballen. Masové koule z hovězího nebo telecího masa jsou doplněné o hovězí vývar, máslo, mouku, bylinky a koření. Koule jsou obaleny ve strouhance a Holanďané je s oblibou máchají v hořčici. Typickým rybím pokrmem je haring neboli sleď. Holanďané tyto syrové ryby jí zvláštním způsobem, asi jaké kočky v animovaných filmech. Chytí rybu za ocas, obalí ji v nasekané cibulce, zakloní hlavu a sní ji na jedno kousnutí.
Na závěr samozřejmě nesmíme opomenout symbol Holandska, jímž je holandský sýr. Holanďané sní za rok přes čtrnáct kilo sýra. Města jako Alkmaar nebo Gouda (pozor – správně Holandsky vyslovováno jako chchouda) se pyšní sýrovými trhy, kde prodavači šaškují v kostýmech a na speciálních dřevěných nosítkách přenášejí obří několikakilové kotouče sýra. Nejspíš by se v dnešní době takový prodej obešel bez zbytečných tyjátrů a sýrová kola by maloobchodníci mohli kupovat jednoduše přes internet, ale tradice je tradice a Holanďané jsou na svůj sýrový byznys náležité hrdí.
